FC Tescoma Zlín

08.03.2010 - Robert Štach

Poté co měli fanoušci možnost vybrat při příležitosti oslav 90. výročí založení našeho klubu nejlepší zlínskou jedenáctku posledního desetiletí v čele s hlavním trenérem, nyní přinášíme jednu doprovodnou anketu. V té hledáme nejlepšího cizince, který v poslední dekádě oblékal dres našeho klubu. Hlasovat můžete v dolním rohu obrazovky na hlavní stránce, a to až do neděle 14. března. A zde je čtveřice možných adeptů:

LUIS FABIO GOMES – 34 let

Než se tento Brazilec ze Sao Paula dostal do Drnovic, prošel důkladnou přípravou na Slovensku, kde hájil barvy Slovanu Bratislava a Spartaku Trnava. Drnovice ho získaly v létě 2000. V závěru jara 2001 hostoval v Ružomberoku. S českým a slovenským fotbalem tak získal dostatek zkušeností. V dubnu 2002 ho koupila Příbram. Z ní po roce odešel do Zlína. Do té doby měl na svém kontě 11 vstřelených branek. Vyšla mu zejména drnovická štace v mistrovském ročníku 2001/02, v níž nastřádal úctyhodných osm gólů.
Jeho dalším působištěm se stal Zlín, kde jej s otevřenou náručí přivítal trenér Vlastislav Mareček. Vrtochů brazilského útočníka se nebál a uměl si s nimi poradit. Často i za cenu hráčova posazení na lavičku. Náladový Brazilec to nesl těžce, přesto za Zlín třikrát skóroval, a pokud jej nelimitovaly zdravotní problémy, patřil k platným hráčům mužstva. V další sezoně už si ale příliš nezahrál. Zlínu se tolik nevedlo a s Gomesem se raději rozloučil. Zlínský dres oblékl v 21 případech.
Více už toho brazilský hračička v nejvyšší české soutěži nestihl. Putoval po různých tuzemských i zahraničních štacích v nižších soutěžích, ponejvíce na pohostinné jižní Moravě.

LUKÁŠ OPIELA – 24 let

Drobný špílmach poprvé nakoukl do seniorského mužstva slovenského Humenného už ve svých 17 letech. Vzápětí přišla pozvánka do slovenské reprezentace U18. Asi tady někde začala budoucí cesta ke slávě Lukáše Opiely. Ve Zlíně se objevil poprvé v létě roku 2005, kdy v přípravném období zaujal tehdejšího hlavního kouče Lubomíra Blahu natolik, že přemluvil klubové vedení k tomu, aby mladičké slovenské hvězdičce dalo profesionální smlouvu. Společně s ním přišel i další parťák Juraj Škripec. Zatímco ten se ale příliš neprosadil, milovník různých vlasových přelivů chytil svou šanci za pačesy.
Ale samo od sebe to také nešlo. Kouč Blaha měl sice hodně trpělivosti, nicméně po špatném rozjezdu sezony přivedl na Opielovo místo zkušeného Aleše Pikla, jenž ve středu hřiště jednoznačně kraloval. Zlín se mezitím dostal do klidných vod a zimním Piklově odchodu se Opiela opět vrátil na hřiště. V létě roku 2006 ovšem přebral mužstvo trenér Uličný a ten pro drobného záložníka příliš velké pochopení neměl. Na jeho fotbalové kvality přišel až v pohárovém duelu s Baníkem, které Opiela rozhodl. Do té doby pro kouče Uličného příliš malý …
Zkušený lodivod však ještě v průběhu podzimu opustil zlínskou lavičku a na jeho místo přišel Pavel Hoftych. Ten moc dobře věděl, jaký talent v hráči dřímá, a proto se mu rozhodl dát opět šanci. Zejména závěr podzimu vyšel Opielovi na jedničku. Hodně se mluvilo i psalo o jeho případném norském angažmá v Lilleströmu, z toho však nakonec sešlo. Zklamání bylo na fotbalistovi víc než patrné a kouč Hoftych měl co dělat, aby jej opět dostal do potřebných mantinelů. Nakonec se mu to povedlo a oba se mohli těšit ze záchrany Zlína v první lize.
Opielovi se však zdál Zlín příliš malý, ačkoliv do té doby toho ještě ve vrcholovém fotbale moc nedokázal. S koučem Hoftychem byli neustále na válečné stezce. Zlínský trenér se nebál fanouškovskou modlu několikrát posadit na lavičku, aby se člen slovenské jednadvacítky opět vrátil na zem. Stačilo mu ukázat střeleckou tabulku. Z první, a bohužel i jediné branky v našem dresu se ofenzivní záložník radoval až ve svém 44 utkání v našem dresu. Jednalo se o vítězný gól na půdě Liberce.
Přesto Opielova hvězda stoupala dál a v zimě roku 2008 jej uzmula za výhodných finančních podmínek pro všechny tři strany Mladá Boleslav, s níž hráč podepsal čtyřletou smlouvu. Ani v ambiciózním klubu ale nemá na růžích ustláno. Za dva roky naskočil do 31 zápasů, gól nevstřelil.

VITALI TRUBILA – 24 let

Tohoto fotbalistu mají zlínští fanoušci v ještě hodně živé paměti. Sice strávil v našem klubu pouze půlroku a nezabránil zlínskému pádu do druhé ligy, jeho výkony však zůstanou nadlouho vzorem a měřítkem pro další krajní obránce ve žlutomodrém dresu. Běloruský fotbalista přišel do Zlína na hostování z Mostu, kde strávil předchozí tři sezony, loni v zimě. Rodák z Brestu měl sice původně zaskočit na postu levého záložníka, mnohem větší uplatnění pro něj ale trenéři našli v obraně.
Odtud podnikal nebezpečné ofenzivní výpady, často podporoval útočnou činnost a byl jedním z hlavních strůjců spanilé jarní jízdy našeho mužstva. Motorová myš lítala od jedné šestnáctky k druhé po celých devadesát minut a pro soupeřovy hráče znamenal permanentní nebezpečí. Často dokázal jít do zápasu i s velkým sebezapřením, na hřišti bolest překonal a na zdravotní problémy se nikdy nevymlouval. U hráčů, kteří působí v klubu pouze na hostování, to zdaleka nebývá pravidlem.
Ačkoliv Zlínu se první ligu udržet nepodařilo, sympatický fotbalista o ni nepřišel. Jeho skvělé výkony totiž neunikly pozornosti Slavie Praha. Úřadující český mistr uzavřel s Trubilou smlouvu až do roku 2013. Od trenéra Jarolíma se však překvapivě mnoha šancí nedočkal. Pouze dvakrát střídal, jinak hrával spíš za béčko. Překvapivě víc šancí dostal v zápasech Evropské ligy, v níž nastřádal 152 minut.


BRANISLAV RZESZOTO – 34 let

Slovenský brankář začínal s fotbalem v Žilině. Odtud také do Zlína v létě roku 2002 přišel. Ševci tenkrát coby prvoligový nováček hledali jedničku mezi tři tyče a nalezli ji právě v tomto trojnásobném málomluvném slovenském reprezentantovi. Zlínu odvedl cenné služby, odchytal 27 střetnutí a fanoušci jej měli rádi už od prvního zápasu s Baníkem, kdy Ostravě chytl v poslední minutě penaltu. Po sezoně se vrátil zpět do mateřské Žiliny, která jej v zimě přepustila Slovanu Bratislava. V sezoně 2004/05 působil v kyperském klubu FC Apoel Nicosia, další dva roky už byl ale opět na Moravě, kde po něm sáhla Jihlava. Zatímco Zlínu coby nováčkovi v první lize pomohl k výtečnému sedmému místu, pád Vysočiny o soutěž níž neodvrátil. Nicméně klub hned neopustil a odchytal v něm i druholigový ročník 2006/07. V roce 2008 se vrátil na Slovensko do Sence, který se ještě v témže roce spojil s Dunajskou Stredou. V mezidobí trénoval individuálně. V barvách Dunajské Stredy strávil i ročník 2008/09. Jeho další kroky směřovaly do italského celku Ascoli Calcio působícího v tamní sérii B.

Čtenost článku: 739

zpět