FC Tescoma Zlín

Vzpomenete si ještě na své sportovní začátky?
Začínal jsem poměrně brzy. Už asi někdy v pěti letech. Pak jsem si ještě na rok odskočil mezi házenkáře, protože otec je bývalý házenkář ale i taťka mi nakonec řekl, abych se věnoval raději fotbalu. Řekl bych, že to byla správná volba. Mými první trenéry byli například pánové Konečný, Dorotík či Šimurda.

Který z trenérů na Vás zanechal největší stopy?
Na to se nedá jednoznačně odpovědět. V žácích i v dorostu jsme měli v každém ročníku jiného trenéra. Každý trenér nám dal do fotbalového života něco jiného. Kdybych však měl vyzdvihnout jedno jméno, byl by to asi trenér Hoftych, pod kterým jsem začal hrát první ligu.

Kdy jste začal uvažovat o dráze profesionálního fotbalisty?
Někdy kolem patnácti let. Tehdy jsem si vybíral střední školu a dal jsem si při výběru záležet i na tom, aby šlo studium časově skloubit také s fotbalem. Cílem bylo udělat si maturitu, co jsem zvládl, a plně se věnovat fotbalu.

Dlouhou dobu jste byl stálým inventářem tehdy ještě třetiligového béčka. Netoužil jste někdy po hostování v jiném oddílu a ve vyšší soutěži?
Zezačátku jsem to tak vůbec nebral. Byl jsem rád, že mohu trénovat s áčkem a hrát za béčko. Nepovažovat jsem to za krok zpět a šel jsem poctivě zápas od zápasu. Nepopírám, že postupem času jsem chtěl hrát vyšší soutěž než třetí ligu, ovšem trenéři mě chtěli mít ve Zlíně, takže nemělo cenu cokoliv podobného řešit. Také letos na podzim jsem začal v divizním béčku, ale určitý posun vidím v tom, že končit budu v druholigovém áčku. Holt to bylo o trpělivosti. Člověk musí čekat, ž se nebude spoluhráčům dařit, nebo přijdou karty či zranění.

Hrajete na pravém okraji obrany nebo zálohy. Máte nějaký fotbalový vzor?
Že bych měl vyloženě nějakého oblíbence, to ne. Ale všeobecně mohu říct, že se mi líbí spíš útočné typy. I já se snažím na hřišti podporovat ofenzivu. Láká mě to, navíc moderní fotbal k tomu přímo vybízí. A mně se to líbí. I v televizi se na to hezky kouká. Dřív to tak nešlo, protože trenéři mě svazovali spíš obrannými úkoly, zatímco teď po mě chtějí, abych jako krajní hráč vymyslel i něco směrem dopředu.

Vybavíte si nejkrásnější fotbalový zážitek?
Pro měj byl krásným zážitkem každý prvoligový start, ať už byl výsledek jakýkoliv. Parádní byla především atmosféra samotného zápasu. To ve třetí lize nebo v dorostu nezažijete.

A nejhorší zážitek?
Pravděpodobně jarní sestup z první ligy. Sice jsem tolik nehrával, ale samozřejmě atmosféru v kabině to určitě poznamenalo. Navíc pár týdnů nato sestoupilo i naše béčko. Vše se to propojilo a o nic příjemného se rozhodně nejednalo. Úplně nejhorším zážitkem by pro mě ale bylo nějaké zranění, to se mi ale naštěstí až dosud vyhýbá.

Které sporty kromě fotbalu ještě provozujete?
Dá se říct, že na rekreační úrovni v podstatě všechno. Žádný sport mi nedělá vyloženě problémy. Teď jsem taky začal ve Zlíně trénovat fotbalovou přípravku a do budoucna bych se po skončení aktivní kariéry trénování rád naplno věnoval.

Máte čas i na nějaké mimosportovní aktivity?
To ani ne, protože zbývající volný čas trávím s přítelkyní.

Když můžete, co si od ní necháte uvařit?
Přítelkyně není zrovna vášnivá kuchařka, takže na vybrané dobroty zamíříme společně raději k mamince. Nejsem příliš vybíravý, ale když mám tu možnost, dám si kachní stehna s bílým a červeným zelím a s knedlíkem. Vím, že většina kluků by to asi zapila pivem, ale já pivař nejsem a spokojím se s obyčejnou vodou.

Máte nějaký oblíbený filmový žánr?
Ani v této oblasti nejsem příliš vybíravý. Skutečně stačí, když mě film zaujme a já se u něj odreaguji. Je mi jedno, jestli je český nebo americký, akční či zábavný.

Platí to samé i o hudbě?
Jednoznačně. Pokud se mi to líbí, nemám problém ani s dechovkou.