FC Tescoma Zlín

Vzpomenete si ještě kdy a kde jste se dostal poprvé k fotbalu?
S bráchou jsme začali hrát fotbal někdy ve věku mezi osmi a deseti lety. Chodívali jsme pravidelně ven a fotbal byl pro nás sportem číslo jedna. Celý žákovský a dorostenecký věk jsem strávil v Prostějově. Mým prvním trenérem byl pan Skládal.

Nelákaly Vás díky vaší postavě i jiné sporty?
Rekreačně samozřejmě hraji i něco jiného, ale o jiném sportu jsem nikdy neuvažoval.

Kdy jste nakoukl poprvé mezi seniory?
Bylo to poprvé v 17 letech, kdy jsem začal hrát v Prostějově divizi. Za půl roku přešel z Brna do Prostějova LeRK a já jsem ještě dva roky hrával za jejich béčko. Do druhé ligy jsem se dostal poprvé až někdy kolem dvacátého roku.

Také do první ligy jste přišel poměrně pozdě, vzpomínáte?
Musel jsem si počkat až do 22 let. Bylo to přesně v roce 2000, to si pamatuji. V Blšanech jsem však vydržel dva a půl roku, tedy poměrně dlouhou dobu. Pak jsem se ještě vrátil na rok do Prostějova, prošel jsem Drnovicemi, Synotem a teprve potom jsem zamířil do Zlína.

Nevadila Vám tak častá změna dresu?
Toho cestování bylo opravdu hodně, všude jsem strávil půlroku nebo rok, ale když to tak vezmu, uteklo to strašně rychle a na všechna svá angažmá vzpomínám jen v dobrém.

Do Zlína jste v roce 2006 přišel na jaře jako amatér z druholigových Drnovic. Opouštěl se Vám oblíbený klub těžce?
Přiznám se, že ano. V předchozí sezoně jsme sice skončili devátí, jenže pak Drnovice nedostaly licenci, nepřihlásily se do první ligy a byli jsme přeřazeni o soutěž níž. Samozřejmě jsme všichni chtěli zpátky do první ligy. Ne všem se to ale povedlo. Já jsem měl to štěstí, že o mě projevil Zlín a mohl jsem jít opět nahoru.

Ve všech případech se v podstatě jednalo o provinční kluby. Je to náhoda nebo vás skutečně lákají prostředí a atmosféra těchto klubů?
Náhoda to asi nebude. Ale já jsem o tom nikdy takto nepřemýšlel. Někdo chodí po Spartách a po Sláviích, já zase chodím po těchto menších a skromnějších oddílech. Pocházím z malého města, tak je to asi i v pořádku. Beru to jako fakt. Znovu ale opakuji, že žádné své volby nelituji.

Nezkoušeli Vás někdy trenéři kvůli výšce i do útoku?
Vůbec. Jen někdy mě trenéři zkoušeli jako defenzivního středního záložníka. Mé místo je ale v obraně, v níž jsem zprava doleva vyzkoušel všechny posty.

Jaký byl Váš nejkrásnější fotbalový zážitek?
Asi náš domácí zápas s Baníkem Ostrava na podzim roku 2007. Skončilo to 2:2, hrálo se v báječné kulise a mně se podařilo vstřelit oba góly.

A opačně?
Asi oba sestupy se Zlínem a s Drnovicemi a taky výprask 1:7 na Slavii.

Máte nějaký fotbalový vzor?
Ani ne. Ale když jsem někdy okolo patnácti let začal sledovat fotbal ve světě, všude vévodil AC Milán. Dnes se mi spíš líbí španělská liga a týmy jako Barcelona nebo Real Madrid. Jejich fotbal je mi o něco sympatičtější než ostrovní důraz a tvrdost, i když na to se v televizi taky dobře dívá.

Co další fotbalové ambice?
Do ligy jsem šel až ve 22 letech, takže jako ligový veterán si ještě rozhodně nepřipadám. Nicméně o změně dresu jsem uvažoval v létě, kdy se mi nějaké možnosti rýsovaly, tenkrát to nevyšlo, byl jsem z toho trochu zklamaný a teď už raději nic dalšího neplánuji. Věcem nechávám volný průběh a uvidíme, jak to bude vše pokračovat.

Je role kapitána něčím výjimečná?
Nemyslím si. Kapitána jsem dělal i Prostějově a jediné, čím se liším od ostatních hráčů, je kapitánská páska.

Máte nějaké mimofotbalové koníčky?
Mám dvě malé děti, takže tím hlavním koníčkem jsou právě oni. Tím je dáno úplně vše.

Co Vám chutná?
Já sním snad úplně všechno. Snad s výjimkou rajčat, protože ty bych do pusy fakt nedal.