FC Tescoma Zlín

Fotbal už nějaký pátek hrajete, vybavuje se Vám nejkrásnější zápas?
Asi to bylo odvetné utkání třetího kola Intertoto Cupu na hřišti Atlética Madrid, kde jsme zvítězili 2:0. Na takový zápas se nedá zapomenout. Navíc já jsem v tomto zápase dával druhý gól našeho mužstva.

Byl to zároveň Vás nejdůležitější gól?
Tento gól byl spíš otázkou prestiže. U nás v lize to byl možná gól proti Spartě na 3:2. To bylo ještě za trenéra Blahy. Jinak jsem ale rád za každou branku, která pomůže k vítězství našeho mužstva. Pořád však věřím, že ten nejdůležitější gól, který by rozhodl třeba o vítězství v poháru, teprve přijde.

Na stoperském postu už se vedle Vás vystřídala pěkná řádka spoluhráčů. Na kterého z nich vzpomínáte nejraději?
Snad se nikdo neurazí, ale asi na Jirku Koubského. Výborně se mi hrávalo nebo hraje i s dalšími, ale v době, kdy tu byl Kouba, tak se dařilo i celému mužstvu a měli jsme celkem slušné výsledky. Proto na toto období velmi rád vzpomínám.

Dosud jste si udělal fotbalového jméno především ve Zlíně. Neláká Vás i něco jiného? Jednu zahraniční zkušenost v německém Siegenu už za sebou máte.
Ano mám a kromě vážného zranění, které mě tam postihlo, jsem si jinak nemohl na nic stěžovat. Vzpomínky mám jen ty nejlepší. Proto bych si rád ještě něco podobného vyzkoušel.

Kterou zahraniční ligu vůbec rád sledujete?
Asi jako většina hráčů – anglickou. V televizi běží každou chvíli a styl, kterým se v Anglii hraje, se musí líbit všem.

Na jakém stadionu si toužíte jednou zahrát?
Když se opět vrátím k našemu zápasu na Atléticu Madrid, nemohu zapomenout ani na návštěvu stadionu Santiago Bernabeu konkurenčního Realu Madrid. Když si představím, že stadion je naplněný až po střechu a hraje tam třeba Barcelona, atmosféra musí být doslova elektrizující. Něco takového by asi rád prožil každý fotbalista.

Kdy jste vůbec s fotbalem začínal?
To bylo v šesti letech, kdy přišel do naší školy dělat fotbalový nábor trenér Bekeský. Tam to všechno začalo a postupnými krůčky jsem se ve Zlíně dostal až do ligového mančaftu.

Jedno jméno už jste vzpomněl. Vybaví se Vám i nějaký další trenér, který ovlivnil Váš fotbalový růst?
Ve městě občas potkávám pana Blažeje. Na toho bych určitě neměl zapomenout. Vždy si spolu máme co říct.

Výška Vás předurčovala i k jiným sportům. Neuvažoval jste třeba o basketbalu nebo volejbalu?
Je pravda, že z počátku jsem hrál souběžně s fotbalem i volejbal. Nebo jsem alespoň chodil na volejbalové tréninky, které tenkrát vedl můj otec. I když ono se spíš jednalo o taková pohybová cvičení. Nakonec jsem se ale rozhodl pro fotbal a určitě nelituji.

A nějaké doplňkové mimosportovní aktivity?
Protože máme doma i psa, spoustu času trávíme venku po vycházkách. Jinak rád poslouchám i hudbu. Úplně nejvíc si to vychutnám, když jedeme třeba na zápas a pustím si ji do uší jen pro sebe. Hodně se odreaguji i při řízení auta. Například hned po zápase je to pro mě výborný relax.

Co filmy?
Mám rád komedie, u kterých člověk přijde na jinou náladu. Nevadí mi ani thrillery nebo kriminálky, u kterých se musí přemýšlet, a které mají nějaké zápletky.

Údajně i rád vaříte, je to pravda?
Je. Někdy manželku vůbec nepustím do kuchyně, protože i toto je jeden z mých koníčků.

Jaká je Vaše specialita?
Kuřecí prsa s chřestem, rajčaty a parmskou šunkou.

Oblíbené pití?
Pokud jde o nealko, tak jahodový džus namíchaný s vodou. Na žízeň neznám nic lepšího. V teplých měsících si dám rád i pivo, a když je příležitost, nepohrdnu ani dobrým vínem. Koncem prázdnin nebo v září, kdy je potřeba pročistit organismus, přijde vhod i dobrý burčák.